INDIVIDUÁLNÍ ADAPTAČNÍ PLÁN DÍTĚTE V MATEŘSKÉ ŠKOLE
1. Cíl adaptačního plánu
Cílem adaptačního plánu je vytvořit dítěti podmínky pro bezpečný a postupný vstup do mateřské školy, podpořit navázání důvěry k pedagogům a vrstevníkům, seznámit dítě s prostředím a denním režimem a postupně zvládnout odloučení od rodiče.
2. Základní zásady
- Respektujeme individuální tempo a potřeby každého dítěte.
- Adaptaci přizpůsobujeme věku, osobnosti a aktuální reakci dítěte.
- Dítě nenutíme do hry, činností ani kontaktu; nabízíme mu je přirozeně a opakovaně.
- Používáme klidnou, krátkou a srozumitelnou komunikaci.
- Rozloučení s rodičem je krátké, klidné a předvídatelné.
- Rodič neodchází bez rozloučení a dítěti sdělí, kdy se vrátí, přiměřeně jeho věku.
- Pedagogové postupují pokud možno jednotně a oceňují i malé pokroky.
- Jednotlivé fáze nejsou vázány na pevný počet dnů; rozhodující je připravenost dítěte.
3. Doporučený postup adaptace
Fáze 1 – Seznámení s prostředím
Krátké pobyty v MŠ. Dítě se seznamuje s třídou, pedagogy, dětmi, hračkami a základním režimem. V případě potřeby může být po předchozí dohodě s MŠ po omezenou dobu přítomen rodič. Cílem je vytvořit pocit bezpečí.
Fáze 2 – Navázání vztahu s pedagogem a postupné osamostatňování
Pedagog se snaží postupně navázat s dítětem bezpečný vztah. Dítě může nejprve pouze pozorovat dění a být v blízkosti rodiče. Rodič dítě podporuje, ale nepřebírá roli pedagoga. Jakmile dítě začne přijímat kontakt s pedagogem, lze přistoupit ke krátkým odloučením.
Fáze 3 – Krátké odloučení od rodiče
První odloučení volíme krátké, zpravidla několik minut. Dítě je o odchodu rodiče předem informováno. Pokud dítě situaci zvládá, délku odloučení postupně prodlužujeme. Při výrazné negativní reakci se k předchozímu kroku vrátíme.
Fáze 4 – Postupné prodlužování pobytu
Podle zvládání dítěte prodlužujeme pobyt bez rodiče – například do svačiny, následně do oběda a později na delší část dne. Tempo určujeme podle aktuální situace dítěte.
Fáze 5 – Stabilizace
Dítě se postupně zapojuje do běžného režimu MŠ, navazuje vztahy s pedagogy a vrstevníky a zvládá pobyt bez rodiče.
4. Pokud dítě odloučení od rodiče nezvládá
- Pokud dítě při odloučení pláče, ale pedagog jej dokáže postupně uklidnit a dítě se následně zapojuje do prostředí nebo činnosti, pokračujeme v adaptaci a délku odloučení upravujeme podle jeho reakcí.
- Pokud dítě reaguje na odloučení velmi intenzivně, dlouhodobě se nedaří je uklidnit a adaptace se neposouvá, délku pobytu zkrátíme a další postup společně vyhodnotíme s rodičem.
- Rodiči vysvětlíme, že cílem není dítě k odloučení nutit, ale postupně vytvořit podmínky, ve kterých bude schopné pobyt v MŠ bezpečně zvládnout.
- Pokud ani po přiměřené době adaptace nedochází k žádnému posunu, lze po dohodě s rodičem adaptační proces na určitou dobu přerušit. Po předem dohodnutém období se situace znovu vyhodnotí a adaptace se podle aktuální zralosti dítěte znovu zahájí.
- Přerušení adaptace není selháním dítěte ani rodiče. Smyslem je respektovat individuální tempo a zvolit další postup ve chvíli, kdy bude dítě lépe připravené.
5. Spolupráce s rodiči
- Rodič poskytuje pedagogům informace o potřebách, zvyklostech a způsobech uklidnění dítěte.
- Společně stanovíme způsob ranního předávání a loučení.
- Průběžně si předáváme informace o tom, co dítěti pomáhá a jaké pokroky se objevují.
- Pokud se adaptace delší dobu neposouvá, společně situaci vyhodnotíme a domluvíme další postup.